Den čtvrtý očima pokoje 131

   Ranní budíček v podobě trenérovy nepřekonatelně hlučné píšťalky, nás uvedl do nálady třetího dne. Dokrváceným dlaním a kolenům doprovázenou nesnesitelnou bolestí veškerých partií těla nezbývalo než se po snídani pustit do dalšího z brutálních tréninků. U první skupiny na Gunexech a u druhé s různými mučícími náčiními v podobě kettlebellů, slam balů, bosu, gumiček a jiných závaží. To vše jsme zvládly za dopoledne.

   Nabytí novou silou získanou z oběda, konkrétně smaženého řízku s bramborovou kaší jsme se vrhly na další tréninkovou jednotku charakteristickou třemi stanovišti s určitými úkoly. Na prvním stanovišti jsme se chopily pneumatik a kladiv, a nemilostně jsme s nimi zamávaly. Skupina na stanovišti druhém měla za úkol zkrotit slack-line, a poslední skupina běhala mini Roman race, ve kterém jsme opět rovnaly své síly s časem a soupeři. Trénink jsme přežili někteří celí, avšak někteří bohužel s drobnými újmami na zdraví (viz. Nela a Barča). Krátký výběh ukončil naše společné odpolední klání, a to co nám zbývalo byl už "jen" večerní krátký trénink se švihadly. Po něm jsme již někteří definitivně psychicky i fyzicky odpadli.

    Jak tedy zhodnotit dnešek? Se zamyšlením lze říci, že velice dobře. Pokořili jsme nový rekord v mini Roman race, někteří objevili své skryté fyzické možnosti. Ostatně jako každý den tady. Opět jsme naše životy obohatily novými zážitky a zkušenostmi.

Obyvatelky pokoje 131